Chov drobné zvěře
Každý kdo v poslední době cvičil loveckého psa jistě ví, jaký je dnes problém mít kdykoliv k dispozici ať již živou, nebo čerstvě ulovenou zvěř. Toto jsem již před lety vyřešil vlastní malou farmou, kde chovám zajíce, divoké králíky, kachny a bažanty. O chovu zajíců je psáno v samostatné části. Divoké králíky chovám ve dvou vzájemně nepříbuzných liniích, tak aby se nechaly stále sestavovat chovné kmeny. Stejně tak jako zajíci většina z mých odchovů putuje zpět do přírody. Chov divokých králíků je mnohem jednodušší než chov zajíce polního a v podstatě se nijak neliší od chovu králíka domácího. Používám zde metodu řízeného chovu, kdy kontrolovaně připouštím v průběhu jednoho týdne deset samiček dvěma samci. Tím získám dostatečné množství téměř stejně staré populace ve dvou liniích. Tento systém se mi velmi osvědčil jednak z důvodu zooveterinární péče (plošně vakcinuji ve stáří deseti týdnů VHO - mor králíků a myxomatózu) a za druhé mohu takto dodávat případným zájemcům věkově vyrovnanou zvěř a to tím způsobem, že z jedné linie vezmu samce a z druhé samice. Tím je opět zachována genetická čistota další generace vypouštěných králíků. Chovní jedinci jsou umístěni v kotcích na roštech z tvrdého dřeva, pod kterými je laminátový šuplík na trus (viz. Foto). Tento způsob ustájení zajišťuje maximální hygienu chovu s minimální pracností. První připouštění připadá na druhou polovinu ledna. Za třicet dnů rodí ramlička čtyři až osm mláďat do hnízda vystlaného vlastní srstí. Mláďata jsou holá a slepá. Přibližně za deset dnů začínají mladí králíci vidět a za pár dní pak postupně opouštějí hnízdo. V sedmém týdnu králíčata odstavuji a přesunuji do velkých kotců, kde jsou roztříděni podle pohlaví. Králíci jsou velmi plodní, pohlavně dospívají již po pátém měsíci věku. Králice může mít ročně až pět vrhů po čtyřech až osmi králíčatech. Základním krmivem králíků je kvalitní stébelnaté seno, granulovaná směs s kokcidiostatikem a samozřejmě pitná voda ad libitum. Dále přidávám i tvrdé pečivo a chovným kusům ječmen. Přibližně tak dvakrát za měsíc je dobré dávat ohryz. A to ať již jehličnaté nebo listnaté větve. Teprve před vypouštěním postupně navykám mladé králíky na zelené krmení. Ke stimulaci říje, se mi osvědčilo podávat rozčtvrcené syrové brambory. A to asi tak v období pěti dnů před předpokládaným pářením. Divoký králík není až tak významná zvěř, jako například zajíc nebo bažant, ale jeho zvěřina je snad tou úplně nejlepší z veškeré zvěřiny, jakou můžete mít.

Bažanty a divoké kachny chovám pouze pro vlastní potřebu.Chov pomocí malých slepic pěstounek je jednou z nejstarších a nejpřirozenějších metod starých bažantníků. K tomu účelu používám hedvábničky a velsumky zdrobnělé. Obě plemena velmi spolehlivě sedí a dobře vodí kuřátka. Velsumky jsou ještě navíc vynikající nosnice. Chovné hejnko bažantů je jeden kohout a pět až šest slepic. U kachen stačí jeden kačer a dvě kačeny. Z tohoto základu ročně odchovám 30-50 bažantů a 20-30 kachen. Pro výcvik mám pernaté zvěře dostatek a ještě zbude do kuchyně. Divoké kachny (březnačky) začínají jíž v průběhu měsíce března snášet. Samy jsou i v zajetí schopny káčata vysedět a odchovat. Jestliže jim však vejce pravidelně sbírám, jejich snáška je mnohem větší. Vejce ukládám do chladné komory na asi deseticentimetrovou vrstvu pšenice (obilí dýchá). Obyčejnou tužkou na každé vejce napíšu datum a každý den všechna vajíčka otočím o 180 stupňů. Nejpozději však do sedmi dnů musí vajíčko pod slepici (proto vejce popisuji), jinak již není jeho líhnivost zaručena. Pod hedvábničku i velsumku dávám maximálně 8 kachních vajec a přibližně po 26 dnech očekávám líhnutí. U kachen je téměř stoprocentní  líhnivost, rovněž tak odchov káčat je bezproblémový. Stačí jim jen dostatek vody a kompletní krmná směs K1 a po 4 týdnech  VKCH2 a ječmen. Z počátku jsou i s pěstounkou na travnatém výběhu, později se spokojí s trávou ze sekačky. Protože kachňata chovám ve výběhu bez velké vodní nádrže, proti botulismu neočkuji. Bažanti jsou poněkud náročnější. Bažantí snáška začíná až v polovině dubna. Slepičky pěstounky obsednou maximálně 10 bažantích vajec. Za 24 dnů se bažantata líhnou. Líhnivost je tak 60-80 %  někdy  i vice.  Malí bažantíci  jsou  hned od začátku velmi čiperná stvoření. Za pár dnů je téměř nemožné je pochytat.  Proto už třetí den po vylíhnutí putují i s kvočnou do malých mobilních voliérek  (2,5x1m), které pravidelně posunuji po trávníku, aby měli mladí bažantíci stále čisté prostředí. Tady ztráví  čtyři týdny, než se dostanou do hlavní voliéry.

 Hlavním krmivem je opět směs K1 po dobu 4 týdnů. V těchto prvních týdnech bažantíkům podávám jednou denně hrst moučných červů (nakupuji u specialisty). Toto se dá samozřejmě použít pouze v malochovu, ale nic přirozenějšího jim nemůžeme dát. Postupně pak přecházím na KR2 (směs pro krůťata). S tímto krmivem mám letité zkušenosti. Osvědčilo se mi lépe než krmivo BŽ. Krmnou směs KR2 dostávají bažanti celoročně v tubusovém samokrmítku. Pod zásypem mají stále směs pšenice, kukuřice, řepky, ječmene a slunečnice. Samozřejmě dostatek zeleného krmení (stačí tráva ze sekačky). Nezbytný je též písek pro dobré trávení a stále čerstvá voda. I když koncem léta bývá voliéra bažanty téměř přeplněna, nikdy jsem díky tomuto krmnému schématu neměl problémy s kanibalismem. Dospělá zvěř se pak na podzim pyšní krásnými klíny, od divokých bažantů k nerozeznání (viz. foto). Chtěl bych se zmínit ještě o dvou důležitých věcech. 1) V průběhu odchovu v době asi od května do srpna je potřeba jednou až dvakrát přeléčit singamozu. A to perorálně v krmivu či vodě. 2) Krmná směs KR2 má deseti denní ochranou lhůtu. To znamená, že minimálně 14 dní před předpokládaným slovením zvěře (zvláště pak má-li skončit v kuchyni) již toto krmivo nepodáváme.